Syntaxe make
Pod pojmem syntaxe programu make máme na mysli způsob volání make. To znamená jaké volby můžeme při volání programu make použít, jak můžeme předefinovat obsah proměnných v souboru makefile atd.
Syntaxe volání programu make:
$ make volby PROMENNA="hodnota" [PROMENNA="hodnota" ...] cil [cil ...]
kde:
- volby - upravují chování make, např. specifikují, který soubor bude použit jako makefile (volba -f SOUBOR). Oddělují se mezerami.
- PROMĚNNÁ - definuje, resp. přepisuje hodnotu dané proměnné v makefile.
- cíl - říká, který cíl je výchozí, tedy kterým make začne. Pokud není definován, tak výchozím cílem je první pravidlo v makefile.
Kde make hledá makefile
Program make hledá soubor makefile v aktuálním adresáři, odkud je volán. Hledá zde soubory s názvem GNUmakefile, makefile a Makefile v uvedeném pořadí. Jméno GNUmakefile není doporučeno používat, protože jiné varianty než GNU make jej nehledají.
Nejčastěji se používá název souboru Makefile, protože díky velkému počátečnímu jménu bude takto pojmenovaný makefile vždy první v seznamu souborů.
Příklady volání make
Příklad, kdy je make volán bez parametrů (výchozím pravidlem bude první pravidlo):
$ make
Příklad, kde je výchozím pravidlem pravidlo clean pro úklid po volání make:
$ make clean
Příklad, kdy chceme přepsat nastavení kompilátoru v makefile (hodnota proměnné CFLAGS v makefile bude ignorována a nahrazena hodnotou -g -Os):
$ make CFLAGS=’-g -Os’