• Návody
• Linux
• Sestavení linuxové distribuce
• Linuxové jádro
• Inspekce hardware

Inspekce hardware

1. Jakékoliv nepoužívané PC, které obsahuje funkční CDROM/DVDROM mechaniku a paralelní port. Bylo by dobré, kdyby jeho konfigurace nebyla nijak výstřední ve smyslu použitých komponent. Dostupný seznam komponent a manuál k základní desce a případně i dalším komponentám jsou výhodou.
2. Stáhnout a vypálit si na CD/DVD malou šikovnou distribuci Linuxu. V dalším textu budeme předpokládat mini live distribuci INSERT CDhttp://www.inside-security.de/insert_en.html.

Šroubovák do ruky

Live CD do CDROM

1. Na pracovní počítač nainstalujeme službu NFS serveru (jako root):

   # apt-get install nfs-kernel-server nfs-common
   

2. V pracovním počítači si vytvoříme si adresář /home/emlin/nfs-share, který bude sdílený pomocí protokolu NFS.
3. Do souboru /etc/exports v pracovním počítači vložíme záznam, který pokusnému počítači (s IP adresou 192.168.1.121) povolí přístup přes NFS ke sdílenému adresáři /home/emlin/nfs-share v pracovním počítači:

   /home/emlin/nfs-share  192.168.1.121(rw,sync,no_subtree_check,no_root_squash)
   

   Upozorním jen na volbu no_root_squash, která se běžně nepoužívá, ale nám pomůže. Normálně má totiž root na počítači s NFS klientem přístupová práva ke sdíleném adresáři na stejné úrovni jako uživatel nobody na straně NFS serveru. Což znamená, že může data jen číst. To nám nehraje do not, protože my budeme do sdíleného adresáře v pokusném počítači ukládat např. výpisy programů apod. Proto tuto bezpečnostní ochranu vypneme a root na pokusném počítači se bude chovat jako root i na straně NFS serveru.
4. Resetujeme službu NFS serveru kvůli načtení upraveného souboru /etc/exports:

   # service nfs-kernel-server restart
   

   Odteď je adresář /home/emlin/nfs-share na pracovním počítači přístupný přes NFS.
5. Na pokusném počítači, kde běží live distribuce, si vytvoříme adresář, kam budeme připojovat sdílený adresář, např. adresář /mnt/nfs. Sdílený adresář pracovního počítače (s IP 192.168.1.120) připojíme na straně pokusného počítače (NFS klienta) příkazem:

   # mount -o nolock -t nfs 192.168.1.120:/home/emlin/nfs-share /mnt/nfs
   

Průzkum skriptem

#!/bin/sh 
# 
# find-modules.sh 
# 
​
for i in $( find /sys/ -name modalias -exec cat {} \; ) 
do     
        /sbin/modprobe --config /dev/null --show-depends $i; 
done | rev | cut -f 1 -d ’/’ | rev | sort -u

$ cd /mnt/nfs
$ ./find-modules.sh

Průzkum ručně

Obrázek 1.4 PCI zařízení v adresáři /sys/bus

Obrázek 1.5 USB zařízení v /sys/bus

Obrázek 1.6 Výstup příkazu lspci

Konfigurační volby

1. Přepneme se do adresáře linux-2.6.35.13/drivers, kde se nalézají zdrojové kódy modulů jádra.
2. Přes název modulu se pokusíme najít konstantu CONFIG_NECO v některém ze souborů makefile:

   $ find -type f -name Makefile | xargs grep -i nazevmodulu.o
   

   kde nazevmodulu je název modulu bez přípony *.ko, např. floppy.
3. Jestliže byl název modulu v nějakém makefile nalezen, zapíšeme si konstantu, která zajišťuje jeho kompilaci, např. CONFIG_BLK_DEV_FD pro modul floppy.ko, a pokračujeme v hledání pro další modul.
4. Pokud modul v žádném makefile nenajdeme, zkusíme hledat obecnější název modulu, např. floppy.* nebo .*floppy.* - používáme regulární výrazy.
5. Pokud se ani při obecnějším hledání nepovedlo najít odpovídající konstantu CONFIG_NECO, musíme bohužel podrobně projít konfiguraci jádra, přečíst si pečlivě nápovědu k jednotlivým volbám konfigurátoru a na základě znalostí o HW počítače zkusit odhadnout správnou konfiguraci.

1. V souboru linux-2.6.39.3/include/linux/pci_ids.h najdeme pro čísla vendorID a deviceID odpovídající symbolické konstanty (direktivy #define). Např. pro modul agpgart-intel (vendorID: 0x8086, deviceID: 0x7180) to provedeme takto (adresář linux-2.6.35.13 je aktuálním adresářem):

   $ grep -i 0x8086 include/linux/pci_ids.h
   $ grep -i 0x7180 include/linux/pci_ids.h
   

   Takže pro modul agpgart-intel jsou definovány definována symbolické konstanty PCI_VENDOR_ID_INTEL a PCI_DEVICE_ID_INTEL_82443LX_0.
2. Pak zkusíme nalézt takový modul, v jehož zdrojovém kódu bude uvedena alespoň konstanta pro deviceID. V případě shody u více modulů, musíme na základě znalostí o HW konfiguraci počítače odhadnout, který je ten správný. Když si nejsme jistí, je vhodné si udělat poznámky a pak zkusit více variant.
   Hledáme tedy dle konstanty pro deviceID (aktuální adresář je linux-2.6.35.13/drivers):

   $ grep -Rl PCI_DEVICE_ID_INTEL_82443LX_0 *
   

   Zjistili jsme, že názvu modulu agpgart-intel odpovídá soubor intel-agp.
3. Vrátíme se úplně na začátek a ve makefilech jádra budeme hledat soubor intel-agp. Úspěch! Symbolická konstanta pro modul agpgart-intel je CONFIG_AGP_INTEL.